Nestojí to většinou za nic - ale dneska moje tvůrčí nálada vyplodila něco, co bych mohla pověsit sem... tak trochu se hledám a potřebuju emoce projevovat už trochu jinak, než skládáním přeslazených textíků nebo poslouchání popíku... popř. tapetování krvavých emo-anime obrázků.
Jsem vytáhla obrovskou bichli, krok od kroku jak kreslit mangu. Nádherná kniha, opravdu - dostala jsem jí k osmnáctinám od mých "bratrů" a nikdy jim to nezapomenu. Měla jsem z toho japonskej orgasmus. Prostě pecka.
Pod tim je Vogue Printemps-Été 2011, taky dárek k osmnáctinám, moje pýcha a chlouba. Od mýho japanologistickýho kamaráda, kterej ví, jak tohle miluju.
Vysvětlení: chtěla jsem něco navrhnout, ale nevěděla co. Tak jsem vytáhla věci z knihovny a otevřela na náhodnejch stranách.
Ty barvy, to ohraničení, hrozně mi to připomnělo Mondriana, totiž ty jeho kostky:
Ono to teda asi nebude náhoda...
Jsem chtěla prostě spojení něčeho rozevlátýho a kimonovýho (trochu protiklad) a tohodle, prostě to ohraničení. Tyhle barvy. To je totiž bezva nápad.
...jinak v tomhle bodě jsem se zbavila toho límce a jen to obepnula nějakym pletenym. fialovym.
Trochu mě točí, že na těch fotkách není vidět můj úmysl. Asi někde seženu černou fixu a ohraničim to místo tý tužky. Protože takhle to vypadá stříbrně a leskle a nikdo tomu nerozumí.
Mikomikomiko
Žádné komentáře:
Okomentovat