Je to spíš takový vtip. Ne vyloženě špatný, jelikož já jsem se při tom dost bavila. Docela se při takový činnosti vyřádíte a pak spíte jako miminko (true story).
Postup byl nulový - prostě jsem hodila látku na zem, kočka se mi na ní uvelebila, já popadla křídu a pravítko a nějakýma improvizovanýma mírama jsem tam nakreslila to, co bych chtěla, aby to bylo.
Jediný praktický využití učebnice dějepisu by the way. Větší pravítko.
Popadla jsem to a zastehovala.
Načež jsem zjistila, že mi to je malý, tak jsem to stříhala znovu s tím, že ten zadní díl jsem prodloužila. Ten horní je teda menší což znamená, že když to položíte tak jeden šev je uprostřed pravý půlky a druhý normálně.
Pak jsem přemýšlela, jakou barvu nitě vybrat - mám dost omezenej výběr, takže jsem si na horní dala hnědou, na dolní červenou a pak tmavě modrou. Je to roztomilé.
Ladí to; haha!
Pierre - můj stroj.
No a pak jsem to obšila dole, netrefila se, založila nahoře, víceméně se trefila, stokrát párala a tak dále, prostě jak říkám - účel to splnilo, pořádně jsem se vyblbla (v jednu ráno), v podstatě i udělala to, co jsem měla v úmyslu a nikdo nebyl zraněn.
Teda, moje učitelka by byla, protože...
A co na tom, že to není vůbec nijak vypasovaný. Pásek a bude to. Vždyť jsem to dělala na rychlo, bez střihu a navíc - na horní půlku těla jsme se ještě nic šít neučily!
Hlavně že je sranda, ne?
Miko
Poznámka z dalšího dne: dolní švy jsem teda srovnala, aby se neřeklo a dokonce jsem přešila horní lem. Měla jsem to křivě. Teď už to můžu hrdě nosit!
Žádné komentáře:
Okomentovat