středa 26. října 2011

Plesové šaty - part 1

Tak je to tady! Dlouhá a strastiplná cesta k originálním a ručně dělaným plesovým šatům na maturitní ples započala.
Jelikož mám ale ještě spoustu měsíců do té velké události, můžu si dát hodně záležet a vrazit peníze do něčeho, co bude stát za to - jednak to bude moje vlastní, nikdo nebude mít to samý ale hlavně mi zůstanou.
Vždycky mi totiž přišla škoda si šaty jen půjčovat - ale chápu, ne všichni se s tím chceme patlat a ne každému to za to stojí.
Nákres mých šatů se dotvořil až u mojí učitelky. Pár nápadů jsem měla, ale dohromady jsem je dát nedovedla, pořád tomu něco chybělo, bylo to strohý a příliš jednoduchý.

Pak jí napadla geniální věc.
Sukně do A (pod kterou se na to pravé "odstátí" vloží pevný černý tyl), vršek žádný korzetový živůtek, ale jednoduše podebrat podpaží a lehce upevnit malinkými ramínky, s nějakým lehkým a strohým detailem ve výstřihu.

Těžko se to popisuje. Ani na tom obrázku to moc není vidět.

Inu šla jsem shánět tmavě modrou látku, jelikož to je taky docela netradiční barva a já nechtěla žádné pastelové, nechtěla jsem ani růžovou nebo cokoli, co by svítilo, prostě něco tlumeně záhadného a střízlivého.
Vybrala jsem si tmavě modrý satén, který byl malinko dražší, ale myslím, že jsem se trefila.


(mmch všimněte si, jak je moje kočka na polovině snímcích.)



Na delší šaty je vždy lepší kupovat víc, než míň, kor když mají být "honosné" a trochu propracovanější. Samotnou mě to mírně šokovalo, ale nedalo se nic dělat - čtyři metry mě přišly asi na 1900 (není to levná záležitost, ale myslím, že nekvalitní nebo hnusnou látku bych moc nevyužila) ale mám teď jistotu, že to bude stačit.

Sukně, která má mít u nohou v průměru trochu víc než je obvod těla, nelze dělat z jednoho jediného dílu. Prostě nejde ustřihnout kus látky, obtočit to a sešít - protože pak vznikne tohle.    
A to je trochu o ničem, viďte?
Střih, který se na tuhle sukni (budeme tomu říkat sukně, protože ke zbytku se pak sukně přidá a vzniknou šaty) dělá, je hrozně jednoduchý.

STŘIH
Změříte si obvod pasu (k tomu, jak se to dělá, doporučuji přečíst třeba tohle), od pasu si až dolů změříte požadovanou délku sukně (k tomu přidejte min. 5 cm + počítejte s boty na podpatku) - zapište.
Obvod pasu vydělte 8 (moje sukně je dělaná z osmi dílů, pokud byste jich chtěli víc, musíte dělit požadovaným číslem) - zapište.

Nakreslíte si dlooouhou čáru. Úplně nahoře nakreslíte kolmici na tuhle čáru (která půjde podle směru nitě - když se podíváte do rubu je to ten směr, kudy vidíte, jak nitě jdou. Poznáte to podle pevného kraje, směr nitě je na něj rovnoběžný.) - tahle kolmice je váš pas, sem nanesete jednu osminu délky celého pasu.
Přesně v půlce této kolmice nakreslíte čáru, která bude rovnoběžná s tou první dlouhou čárou a také bude dlouhá podle požadované délky vaší sukně.
Omlouvám se, zní to komplikovaně.
Jakmile máte tohle nakreslený, tak si od pasu (to je ta horní kolmice na směr nitě) naměříte + - 30 cm dolů podle délky sukně. V tomto bodě uděláte další kolmici, která bude mít na každou stranu tolik, jak jí chcete širokou. Já tam dala sedm cm.
Tlustá modrá čára je směr nitě. Žlutá je pas - je rozdělený v půlce čárou rovnoběžnou na směr nitě. Červená čára, rovnoběžná právě se žlutým pasem, je požadovaná šířka sukně a vzdálenost mezi červenou a žlutou úsečkou je těch 30 cm. 

A teď už jen spojíte konec té žluté čáry s koncem té červené a máte střih. (Nezapomeňte že tahle čára musí také měřit tolik, jako délka sukně!) 
Na látku si těhle dílků nakreslíte tolik, kolik chcete kousků. Nezapomeňte na to, že musíte nechat na okrajích pár cm navíc - v délce je to pět, v pase je to tak jeden a půl a okolo jsou to cca dva. Záleží, jak moc si věříte.

STEHOVÁNÍ
Jakmile máte vámi požadovaný počet kousků (měl by být sudý), musíte to sestehovat. Stehování? Vezmete jehlu do ruky, navlíknete stehovku.

Stehuje se jednoduše, prostě dolů nahoru dolů nahoru, to nejjednodušší, co nás učili na základce. Přiložíte k sobě dva kousky a dohromady stehujete modrou a černou část. A takhle dokola, až jdou všechny kousky sešité a máte sukni. 


Nahoře z rubu, dole z lícu. A proč že se to vůbec dělá?

Určitě to není věc, která by se dělat MUSELA, ale určitě je to věc, která se dělat doporučuje. Z jednoduchého důvodu - jakkoli máte čisté svědomí, že jste to nakreslili a vystřihli dobře, někdy to prostě sedět nemusí a přesně v tomto bodě zjistíte, kde jste mohli ujet a ještě to spravit. Existují lidé, kteří tenhle bod přeskakují a šup s tim rovnou do stroje - ale když je to ruční práce, měli bychom si na tom dát záležet, ne?

Další příště! Miko

Žádné komentáře:

Okomentovat